Můj jablečný favorit + rozhovor s “Tátou”

Můj jablečný favorit + rozhovor s “Tátou”

Skoro každý kolem mě ví, že miluju víno. A kdo mě zná, tak ví, že kromě nějaké té sklenky žádných jiných hříchů se ve zdravé životosprávě nedopouštím. A vůbec vlastně, kdo řekl, že musí být sklenka dobrého kvalitního nápoje s trochou alkoholu závadná? Přiznám se, že se mi po nějaké době skvěle srovnal tlak, který jsem vždycky mívala nízký, a proto jsem byla taková unavná, občas malátná… Krom toho, že mám ráda víno, je ještě jedno pití, které mám ráda a musí být samozřejmě také kvalitní – poctivý cider.

Nepiju limonády, nepiju míchané drinky, nepiju tlamolepy typu jablíčko a nemám ráda ani čůča. Pivo si prakticky během roku taky nedám. Místo toho mám po ruce něco lepšího. Když přijde chuť na něco osvěžujícího s takovým řekněme “uvolňujícím” účinkem, dám si ráda suchý cider z Tátova sadu. A teď upozornění pro ty, co mě podezřívají z reklamy. Tohle není reklama. Na svém profilu uveřejňuju jen ty věci, které mám ráda a o kterých vám proto ráda povím něco víčc, než se dočtete jinde. Ráda oslovuji sama od sebe lidi nebo firmy, které mě něčím zaujmou a o kterých se i já sama chci něco dozvědět.

A teď se vrátím k cideru. Není to tak dlouho, co pár odvážlivců vrhlo do výroby nápoje, který jsme si tu mohli do té doby  koupit prakticky jen pod dvěma nejznámějšími značkami – Kingswood a Strongbow. Jenže když se podíváte na složení a jste typ, kterému tak jako mně záleží, co jí a pije, vrátíte takový cider zpátky tam, kde jste ho našli. A pakliže nejste průzkumníci, ale jste gurmáni, druhou plechovku už si s chutí nedáte. Takové cidery jsou vyráběny z koncentrátu, je v nich spousta Éček a chybí v nich kus poctivé práce, která z řemeslných ciderů dělá opravdovou dobrotu.

Na našem trhu je dneska už spousta značek. Člověk má z čeho vybírat, ale já mám už dlouho nejradši tu jednu jedinou – Tátův sad. Kdysi jsem ho objevila na Rohlíku ani po několika letech, jsem nenašla jiný tuzemský cider, který by mi chutnal víc. Na slavnostech Cideru jsem měla možnost porovnat s ostatními a Táta prostě vede. Jak jsem zmínila, mám nejradši suchý. A pak mám taky ráda chmelený cider. Na přelomu léta a podzimu vyšel Tátův cider s novinkou, se speciálem, který pojmenoval Bourbon. Jeho chuť je velice výrazná. Teď jsem si z Rohlíku objednala limitovanou edici Zimního cideru a musím říct, že tyhle kouzla s ciderem mě prostě baví.

Můj kamarád tuhle sezónu taky zkusil vyrobit cider. Je strašně moc šikovný, je to nadšenec a jde mu to. Vidím jen zlomek té práce, kterou ho to stojí, a není jí málo. A co teprve ten zbytek, který už nevidím? A to dělá cider jen v omezeném množství pro svou spotřebu a okruh svých přátel. A co teprve taková velkovýroba, kdy značka dodává do různých prodejních kanálů? Tam to musí svištět, obzvlášť, když si chcete stále držet perfektní kvalitu a dělat to poctivě. Důvěru si budujeme dlouho, ale ztratit jí můžeme okamžitě. Takové práce je potřeba si vážit. Proto mě napadlo obrátit se na svého oblíbence mezi cidery a zjistit podrobnosti jeho jablečného dobrodružství, a vám tak navíc přiblížit koncept Tátova sadu.

Tímto děkuji zakladateli Tátova sadu panu Abtovi za to, že věnoval čas tomuto rozhovoru.

 

Kdy poprvé vznikla myšlenka pustit se do výroby cideru a Vás k ní navedlo?

Kamarád si doma vyráběl cider a my jsme si na tu kyselou chuť rychle zvykli. Zároveň jsme v té době přemýšleli, jak využijeme našich skoro 10 hektarů zemědělských pozemků, abychom se s rodinou uživili na vesnici v Líšnici, kam jsme se přestěhovali z Prahy.  Půda v naší lokalitě není příliš úrodná tak jsme koukali po okolí, co se tu dříve pěstovalo. A jabloně na vysokých kmenech jsou v každé staré zahradě. Jelikož potřebuji dělat věci pořádně, vyrazil jsem na zahradnickou fakultu do Lednice, kde v té době přednášel Standa Boček, přední znalec starých odrůd jabloní, abych se naučil alespoň základy o jejich pěstování a stromy neumučil hned první rok.

Na podzim 2014 jsme do toho vlastně skočili naplno. Nakoupili jsme první zahrádkářské vybavení, lis na ovoce, různé nádoby a prvních asi 400 stromků. Přes noc jsem hltal knížky a internet, přes den jsem pak s kamarády mrznul při moštování a sázení stromků.

 

 Trvalo dlouho, než jste od Vašeho prvního cideru „nanečisto“ spustili výrobu ve velkém? Kdy jste spustili prodej?

Náš cider trvá dlouho…někdy déle než víno. K jeho výrobě používáme v první řadě staré odrůdy, které mají výrazný charakter v chuti a vůni s vysokým obsahem kyselin. Než se ty ostré chutě dostanou do harmonie, uplyne více než rok. Půl roku v 2015 bylo jasné, že našich pokusných čtrnáct tisíc litrů musíme vylít. Bylo to tak kyselé a divné, že jsem měl těžkou hlavu, kam s tím. Jenomže za rok se ta chuť začala vylepšovat a tak jsme začali mučit kamarády s ochutnávkami a mícháním z jednotlivých sudů. Na začátku 2016 už jsme prodali první výrobky. Od nás odchází cider většinou až ve věku kolem 18-ti měsíců.

 

Co pro Vás bylo nejtěžší při zakládání Tátova cideru a co je pro Vás nejtěžší v dnešní době?

Nejtěžší bylo asi zároveň hodně zajímavé, a to naprostá neznalost kvasných procesů, způsobů výroby, skladování, balení u jablečného nápoje, který u nás neměl žádnou tradici. Museli jsme pátrat v zahraničí, kde jsme se naučili většinu výrobního procesu.

Abych pravdu řekl, tak teď je pro nás nejtěžší sucho, které trvá poslední tři roky a díky kterému nám stromy nerostou tak dobře, jak by potřebovaly. Na druhou stranu díky naší počáteční sázce na vysokokmenné stromy, které jsou pěstovány ze semínka, valná většina stromů prospívá díky jejich obrovské vitalitě a kořenovému systému.

 

Co je naopak Vaším hnacím motorem?

Ten proces nás strhnul do stálého objevování a učení se. Je skvělý, jak se postupně člověk seznamuje s rozmanitostí přírodních dějů, ať už třeba fermentace, kdy se sice snažíte dosáhnout podobných výsledných chutí, ale ty kvasinky vám stejně udělají pokaždé jiný výsledek. Nebo když vracíte zpátky život do půdy, která byla konvenčním zemědělstvím drancovaná desítky let. Po čtyřech letech máme v sadech ohromné množství hmyzu a za ním přichází ptáci a další zvěř, půda ožívá žížalami a nespočtem brouků, kteří pomáhají s kypřením a se zadržováním vody. Luční kytky už dělají pestrou skladbu mezi trávou. Ze sadu nám do studny přiteče čistá voda bez různých přípravků, které se běžně požívají v zemědělství. Takhle se dá pokračovat dál a dál…. Je to obrovská pestrost činností s dílčími úspěchy i nezdary, ale žene vás to k dalšímu dni a k další sezóně abyste to zase vylepšila

 

Na Vašich webových stránkách uvádíte, že obhospodařujete více než 8 hektarů jabloní. Jste na veškerou práci sami nebo se neobejdete bez pomocné ruky?

Počáteční představa, že to bude sezonní činnost, se rychle ukázala být naivní. Je to celoroční činnost a díky těm plochám, kde máme přes tisíc stromů, už máme i pomocníky.

 

Stačí Vám toto množství k výrobě cideru a limonád nebo je třeba další jablka dokupovat? Uvažujete o koupi dalšího sadu?

Z našich jablek to ještě všechno nezvládneme. První dva roky jsem objížděl vesnice a zahrádkáře a hledal jsem, kdo by nám jablka prodal. Dnes už za námi jezdí spousta lidí, kteří mají doma pár stromů nebo dokonce celý sad. Pro mnoho z nich bylo překvapením, že mají na jednom větším stromě třeba i tisícovku. Doufáme, že tím i podpoříme uvažování lidí, že má smysl zachovat tyhle staré ovocné stromy.

 

Kdo je u vás hlavním iniciátorem při vymýšlení nových příchutí?

Táta a pak až máma…

 

Kolik láhví Zimního cideru v limitované edici jste pustili do obchodů?

Zimního máme asi 700 lahví, abychom mohli ukázat, co všechno se s ciderem dá dělat

 

Máte v plánu nějaký zásadní změny v následujících pěti letech?

Plánů máme spoustu, třeba na jaře chceme udělat nové nealkoholické pití, které bude zase jenom o přírodě. Nové cidery ještě nemůžu prozradit, protože zatím nevíme, jak to se zráním dopadne, ale můžu určitě prozradit, že průběžné ochutnávky jsou zatím moc dobré.

 



Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *