Degustace na Dni klasického sektu aneb oslava tuzemských bublinek

Na Den klasického sektu jsme zavítali do pražského Hotelu Grandior, který hostil druhý ročník tohoto slavnostního večera pořádáného Sdružením klasického sektu. Sklenky jsme rozbublinkovali desítkami vzorků a přesvědčily se, že kvalitní sekty nejsou pouze záležitostí francouzů.

Po spuštění oslav ke Dni klasického sektu se prostory hotelu brzy zaplnily spoustou nadšenců do vína. S prázdnou sklenkou v ruce se rozhlížím po láhvích, které prezentuje 18 vinařů. Část z nich již dobře znám. Objevili se však pro mě dosud neznámí výrobci, a možná proto ještě více zajímaví. A právě u nich jsem začala svou degustaci.

Stejně tak, jako mezi tichými víny upřednostňuji ta suchá, i dnes u mě mají dveře dokořán bruty a extra bruty. Píseň bublinek stoupajících po láhvi rozbijí jemná detonace odstřeleného korku. Ochutnávám první vzorky. Na jazyku mi explodují svěží chutě lahodného suchého sektu, který napovídá o tom, že večer se bude jistě odvíjet za doprovodu dalších skvostů, které vyrobili tuzemští vinaři.

A nemýlila jsem se. Ochutnávala jsem sice spoustu vzorků, ale nenašla jsem takový, který by mi nepřišel k chuti a těžko říct, který mě uchvátil nejvíce. Nezapomenu na sekt s plátky zlata, které kolovalo v lahvích Couvée Golden od Jana Petráka. Sladkou tečkou na konec byla ochunávka sladšího sektu Chenin Blanc Demi Sec od vinařství Znovín Znojmo. Chuťový zážitek byl velice výrazný a pravděpodobně bych si jej ještě dále labužnicky vychutnávala, kdyby mou pozornost neupoutala sabráž sektů. Odseknutá hrdla láhví pomocí šavle se stala pomyslným vrcholem večera a slavnostnímu večeru dodala ještě větší pompu.

Mezi záplavou sektů jsem nezpozorovala zatím žádný červený sekt. Dozvěděla jsem se, že červené sekty nejsou vyráběny s velkou oblibou. Třísloviny červeného vína se ještě více zvýrazní a místo příjemného chuťového zážitku by se mohlo stát, že odejdeme s nakřivenou pusou do povzdálí kde budeme chuťové pohárky křísit k životu.

Chtěli jsme se o pořádání slavnostního večera i o založení  sdružení dovědět něco více. Proto jsme oslovili nejpovolanější osobu – zakladatele zájmového sdružení Klasický sekt Martina Nováka .

Zajímalo nás především, jak zájmové sdružení Klasický sekt vzniklo.
„Před pár lety jsem v Café Colore rozšířil nabídku klasických sektů. Zjistil jsem, že hosté o sektu moc nevědí a raději se orientují na osvědčená vína, která znají a jsou tedy tak trochu omezení. Zjistil jsem, že když už sekty ochutnají, tak jim chutnají a mají je rádi. Do nabídky jsem zahrnul i české sekty. Je třeba, aby se lidé o sektech více dověděli a ochutnávali je. Nalévali jsme tedy sekty do skleniček. Jednou v mém podniku seděl mladý muž se ženou. Ochutnávali po skleničkách mou nabídku šampaňských a sektů. Rozhodl jsem se k nim jít a zjistil jsem, že tím mužem je Martin Prokeš, majitel Proqinu ve Velkých Němčicích. Spřátelili jsme se a začali jsme o sektech mluvit. Napadlo mě: „Martine, co kdybysme založili spolek a začali jsme v této zemi lidi učit více o sektu, aby se o něm něco dověděli a začali nacházet tu chuť?“

K sektu se dále Martin Novák hezky vyjádřil ve své myšlence, v níž by rád upozornil na to, že sekt není jen pitím vhodným pro oslavu Vánoc, Silvestra a narozenin. Jde o nápoj, kterým si můžeme zpříjemnit posezení v restauraci. Není třeba objednávat si šampaňské, které je drahé. Tuzemské sekty jsou velice chutné a kvalitní a proto se snaží prostřednicvím spolku rozšiřovat povědomí o tomto vynikajícím nápoji.

Ještě by bylo co ochutnávat. Z 51 vzorků sektů zbývá stále spousta těch, které jsem měla možnost zpěnit na jazyku, ale v nejlepším se má přestat a nejsem si jistá, jestli by se příjemné opojení nezlomilo v nepříjemnou kocovinu. A tak odkládám skleničku sektu a beru do rukou propriety v Restu smileboxu, abych si krásné vzpomínky uchovala i na pěkných fotkách.