Africké farmářské trhy – Virunga

ijeme na místě a v čase, kdy máme obrovskou spoustu možností ve všem… v zábavě, cestování, jídle… Dováží se k nám spousta tropického ovoce, což je luxus, o kterém by si moje babička, když byla v mém věku, mohla nechat zdát. Jenže ne vždycky to ovoce chutná podle našich představ. A přitom jsme už od někoho slyšeli, že při své návštěvě Afriky to bylo to nejlepší, co ochutnal.

Stačí se jen zamyslet nad tím, kolik by takové ovoce muselo stát, kdybychom si ho mohli dopřát uzrálé, právě utržené, dovezené na náš stůl, abychom si spočítali, že cena, za kterou ho kupuje, s sebou nese nějaké ALE. Všichni jsme při nákupu exotického ovoce v supermarketu smířeni s tím, že stačilo tak tak dozrát během svého dlouhého létání, převozu, uskladnění…než se dostalo k nám do ruky. Jenže právě kvůli zdlouhavé cestě k nám se z něj stačilo vytratit kouzlo, které v sobě má čerstvé ovoce, vypěstované drobnými zemědělci a farmáři v místě, odkud tyto šťavnaté poklady pochází.

Přesně takové se k nám ale přece jen dováží. Ačkoli si připlatíte, ochutnáte pravou chuť exotického ovoce. Takového ovoce, které právě malí producenti vypěstovali bez spousty chemických postřiků a dostali za svou práci férově zaplaceno. To jsem mohla dnes ochutnat na Afrických farmářských trzích v Praze, které se konaly pod záštitou značky Virunga, která k nám kromě ovoce dováží i koření a další dobroty z Afriky. Proč se jmenuje právě Virunga a co vystihuje toto pojmenování, se dočtete na jejich webovkách, který zároveň slouží jako e-shop.

Když jsme přijeli ráno na tržiště na Řezáčově náměstí, nemohla jsem přijít na to, kde se africké poklady schovávají. Všude jsem viděla atributy klasických českých farmářských trhů. Až když jsem je prošla, spatřily mé oči v dálce ananasy. „Tak támhle to je,“ povídám Davidovi. Jak on tak já jsme čekali něco „většího“. Až když jsme se přiblížili, zjistili jsme, že je toho více než dost. Moje oči brouzdaly ze stolu na stůl, kde byly spousty známých i neznámých druhů ovoce i koření. Rozmanitost tvarů, vůní, barev… musela jsem se krotit, abych Davidovi nenaložila bednu plnou ovoce a nevykradla nám oběma bankovní účty ?

Nejradši bych ochutnala všechno. Bez čeho jsem za žádnou cenu nemohla odejít, byl jackfruit. Slyšela jsem o něm hodně, ale prozatím jsem na něj nikde nenatrefila. No a teď, kdy jsem se jednoho z prodejců ptala, jestli je možné si z těch obrovských ježatých balvanů odnést menší kus, uspokojil mě nejen kladnou odpovědí, ale zároveň někoho z lidí, kteří prozatím v hloučku přihlíželi, jak rozkrajuje dokonale uzrálou papáju, vyzval, ať to toho obříka zakrojí. A ten někdo jsem byla já. Rozkrojila jsem si svůj první jackfruit a zároveň jsem ho na trzích mohla ochutnat jako první. Jeho chuť je něco jako ananas a banán dohromady. Je šťavnatý, je skvělý!

Co jsem bohužel zjistila až teď při psaní článku, je, že ty menší ostnaté koule kousek opodál nebyly malé jackfruity, ale duriany, které jsou výjimečné nejen chutí, ale svým pachem. Proto tam nebyly duriany rozkrojené, protože by všichni omdlely smrady. Jen jich tam pár leželo bez povšimnutí a mě hloupou to netrklo. Takže si dávám za úkol pro příští rok okusit durian!

Čemu jsem dál nemohla odolat. byla ta krásná oranžová, voňavá papája. Papáju z krámu jsem jedla jednou a už jsem na ní více neměla chuť. Vlastně mi nepřišlo, že by nějakou měla, ale to se změnilo minulý rok během dovolené na kanárech. Tam bylo mango a papája běžně k snídani a já zjistila, že papája je naprosto boží. A když jsem viděla rozkrojenou a pod nosem mě zašimrala ta krásná vůně, kterou jsem naposledy cítila na úžasné dovolené, musela jsem si hned jednu macatou odnést i s dalšími poklady.

Těmi byl například slaďounký ananas, drobounké banány, tamarillo, pitaya, dva druhy manga, obří avokádo nebo chirimoya – smetanové jablko. 

Víte, byla tam toho spousta. Fakt jsem váhala, co ještě hodit do košíku, resp. do krabice, a co si dopřejeme až jindy. Už si ani nevzpomínám, co všechno mě tam okouzlovalo, byla toho prostě SPOUSTA! Jedna věc je ta, že žijeme jen jednou, a proto bychom si to měli užít – a já si ráda užívám života, s chutí vynaložím peníze obzvlášť do věcí, které mají svou hodnotu a přinesou mi nejen chvilkové potěšení, ale i poznání (to se o tomto ovoci říct dá). Na druhou stranu kdyby se mělo to ovoce zkazit, protože bychom ho zkrátka nestačili tolik sníst, dost by mě to mrzelo. Už takhle jsme s taškou ovoce odcházeli lehčí o opravdu vysokou sumu…zhruba takovou, jako jsou 4 velice slušné večeře v restauraci. Ale to mojí radost rozhodně nezkazilo. Pro takového nadšence, jako jsem já, jsou to skvěle investované peníze do něčeho nového, do něčeho náááramně dobrého, něčeho výjimečného, do něčeho, co nám dělá boule za ušima a budeme na to skvěle vzpomínat. Příště to neudělám jinak ? Je to zážitek!

Ovoce, které sem Virunga dováží, má své kupce. Je jasné, že pokud by ta cena nedokázala vyvážit kvalitu, už by to dávno přestalo fungovat. A ejhle, ono to funguje a lidi tam stáli frontu „jen“ proto, aby si mohli tuhle slast dopřát.

Příští rok si včetně durianu odnesu další druh banánů, určitě nějaké koření, jako třeba čerstvý pepř a taky různé prapodivné hlízy, ze kterých se určitě bude moct dát uvařit něco moc moc dobrého.