Čirokoto s houbami
Dnešní doba je zvláštní. Na jednu stranu si užíváme dostupnost tropického ovoce a prazvláštních surovin, které nám pomáhají objevovat nové chutě z dalekých částí světa. Na druhou stranu zapomínáme na suroviny, které se u nás běžně pěstovaly, ale postupem času upadly v zapomění. Je to škoda, protože konzumace rostlinných produktů přirozeně se vyskytujících v našem podnebním pásmu mají pro naše tělo svůj význam.
Myslím si, že lidský organismus a jeho reakce na potraviny hodně ovlivňuje prostředí, ve kterém žije a žili jeho předci. Jestliže naši předci úplně běžně jedli pohanku, kroupy, jablka a další potraviny vypěstované tady u nás, má smysl v tomto trendu pokračovat. Není náhoda, že spousta Asiatů je alergická na mléko. Prostě u nich nebyla jeho konzumace zvykem, a proto jejich tělo není uzpůsobené na trávení laktózy. Návrat k tradičním potravinám a sezónnosti má smysl. Je skvělé, že tento trend stále stoupá do povědomí širšího okruhu lidí. Mám radost, když vidím, že se řada lidí snaží navracet na naše pole a do sadů odrůdy rostlin, které se původně pěstovali. Já nevím, jak vznikají potravinové alergie, ale můj názor je takový, že vyšlechtěné rostliny a k tomu záplavy škodlivých postřikových prostředků na tom mají svůj podíl. Napadá mě i myšlenka, že původní odrůdy byly na místní podmínky zvyklé a nepotřebovaly tolik postřiků, protože do přírody patřily. A že se příroda brání před něčím, co v ní přirozeně nevzniklo a chce to nějak odstranit. A stejně se brání naše tělo, když do něj sypeme věci jemu nepřirozené. Je to normální obranná reakce. Ale jak říkám, je to můj názor 🙂 Klidně s tím nemusíte souhlasit.
Jednou ze zapomenutých potravin je čirok. Pěstoval se tu do doby, než ho vytlačila kukuřice. Vypadá jako větší proso, mele se na mouku nebo se jí uvařený jako příloha, součást různých pokrmů, v kaších.. Má spoustu využití, jako třeba právě jáhly. Působí protizánětlivě, má vysoký obsah vlákniny i minerálů. Je spousta dalších výživových aspektů, proč se do našeho jídelníčku hodí. Informací o něm najdete spoustu. Já bych ráda upozornila spíš na ty výhody v kucyhni – jak jsem říkala, má variabilní možnosti použití, dá se jíst naslano i nasladko. Vařený je vcelku rychle. Můžete si ho uvařit víc a použít ho potom do více jídel – uvaříte z něj tohle čirokoto, přidáte do buddha bowl, uděláte z něj zmiňovanou kaši, použijete jako vložku do polévky, do salátu atd.
Jsem ráda, že díky spolupráci s PROBIO jsem tuhle obilovinu objevila a mohu si zase o něco víc zpestřit svůj jídelníček.
Doba přípravy: 40 minut
Množství: 2 porce
- Suroviny:
- asi 400 g vařeného čiroku (cca 180 g suchého)
- 15 – 20 g sušených hub
- 1 menší cibule
- 1 lžíce rostlinného oleje
- 100 g oloupané mrkve
- 150 g cukety
- 1 stroužek česneku
- 1 snítka tymiánu
- sůl
- čerstvě mletý pepř
- čerstvý kozí sýr a klíčky na posypání
Postup:
- Sušené houby zalijte asi hrnkem horké vody. 5 minut vařte a odstavte.
- Cibuli nakrájejte najemno. V pánvi rozehřejte olej a cibuli opékejte dozlatova.
- Mrkev nakrájejte na kostičky a přidejte do pánve. Asi 3 minuty pozvolna opékejte. Mezitím nakrájejte na drobné kostičky cuketu. Přidejte k mrkvi a 2 minuty pozvolna opékejte.
- Česnek rozdrťte najemno. Rozmarýn nakrájejte najemno. Přidejte do pánve, lehce osolte, opepřete a asi minutu promíchávejte. Přidejte houby společně s 5 lžícemi houbového vývaru. Přisypejte čirok a prohřívejte, dokud se tekutina nevypaří. Dochuťte solí a pepřem.
- Na talíři posypejte sýrem a klíčky.
Recept vznikl v rámci neplaceného partnerství s Probio, kterému děkuji za poskytnutí surovin.
