Medličky: kousek ráje mezi pastvinami

Medličky: kousek ráje mezi pastvinami

Spousta s Vás, kteří mě sledují i na Instagramu, ví, že miluju přírodu a že do přírody si chodím často vyčistit hlavu. Neznám lepší lék na hlavu unavenou z práce, než refresh pěknou dávkou zeleně a čerstvého vzduchu. Jenže z té procházky se pak vracíte domů a znova se to na vás valí.

Když jsem posledního dubna navečer opouštěla kancelář, v hlavě mi mžikaly myšlenky typu: „Neměla jsem ještě udělat tohleto a támhleto? A odevzdala jsem všechno, co hořelo? Zapsala jsem si všechny úkoly, které musím hned, až se vrátím, udělat? Je tohle ta pravá chvíle, abych byť jen na pár dnů vypadla?“ No zkrátka vyloženě období, kdy se to nejvíc hodí. Zas na druhou stranu, kdy bude ta lepší doba, že se to bude hodit? Je to jen pár dnů…

Ale co už, zaklapla jsem noťas a doufala, že kdesi v Medličkách, kde vybral David penzion pro náš pobyt, se mi podaří na chvíli zastavit, vydechnout a nabrat do plic čerstvý vzduch, abych udýchala svižné tempo, které teď v práci denně mám. Aby to nevypadalo tak dramaticky – moje práce mě baví, fakt že jo 🙂 ale je toho teď hrozně moc a nevím, kde mi hlava stojí. Strašně moc jsem se na pár dnů oddychu těšila, ale netušila jsem, co nás bude čekat.

DEN 1

Začali jsme pěkně na 1. Máje. Počasí sice moc růžové nebylo, ale nejdůležitější je, že nepršelo. Jsem možná trapná, ale já déšť fakt nemám ráda. Jen za oknem a s příslibem, že nebudu tancovat s deštníkem po chodnících a betlovat přitom s větrem. První zastávka byla v ZOO Jihlava. Tahle krásná zoo s více než 60letou historií určitě stojí za návštěvu. Velikostí tak akorát a expozice na sebe plynule navazují.

 

Po návštěvě zoo jsem prahla vidět i centrum Jihlavy. Nechci vypadat jako barbar, ale můj názor je takový, že nenavštívit centrum, nic by se nestalo. Ale Radniční restaurace za návštěvu stojí. Je poměrně dost na úrovni, málokde se setkáte s tím, že vám u vchodu sundávají kabát a vkládají je do skříně. Tím lepší, když zjistíte, že to není jen maska a jídlo vám připraví fakt s grácií, rychle a za férový peníz. Zároveň nic škrobeného. Já jsem si dala tagliatelle s bazalkovým pestem. Tak jednak těstoviny samy o sobě byly skvělé a za druhé mě překvapila tak „obyčejná“ věc, jako je pesto. Příjemně velké kousky křupavých oříšků, čerstvá bazalka…prostě mňam. David si dal hovězí pečeni s nějakou omáčkou a špekovými knedlíky, což byla prej taky paráda. Restaurace je hodně zaměřená na pivo, ale i vínko tu mají dobré 🙂

Z Jihlavy jsme přes Počátky vyrazili až do našeho penzionu. Proč přes Počátky? Za prvé to bylo cestou a za druhé přítele zajímalo, jaký jsou Počátky zázrak, když je podle nich pojmenovaný i nějaký TV pořad nebo seriál. K vidění tam toho moc není, je to malé městečko, nebo vesnice..právě proto se tam možná natáčelo a bylo to žádoucí. 🙂

Mezi loukami, pastvinami a stromy se vynořila cestička k penzionu. Dojeli jsme k nemalému komplexu penzionu Medličky, kde v jeho přilehlém okolí najdete zase jen louky, pastviny, rybníky a lesy. A všude je klid. Wellness penzion Medličky funguje od roku 2016. Na 18 pokojů jde o poměrně velkou budovu. Jakby ne? Najdete tam bazén, sauny, prostor na cvičení,.. venku je dětské hřiště a multifunkční hřiště, terasa přiléhající ke skvělé restauraci… Věděli jsme, že sem se hned půjdeme občerstvit a nalít si trochu kofeinu do žil.

Tam uprostřed na tom kopečku leží penzion
A tady ještě trochu zblízka

Už na recepci se setkáte s opravdu příjemnými lidmi, kteří vás s radostí vítají. Ne jako někde, kde jste dalším objektem, který je nutno umístit do pokoje. Bohužel, někde se to stále děje. Tady máte pocit, který HOST mít má – že se můžete přijít kdykoliv na cokoliv zeptat. Dostali jsme karty od pokoje, info k pobytu a… ajaj! Doma jsem si nechala plavky. Měli jsme neomezený vstup do wellness včetně pěkného bazénu, který od zahrady a výhledu na pastviny oddělovaly prosklené zdi. To by byla krása. Bylo 1.května, v řadě obchodů ten den zavřeno… Ano, dalo by se sjet druhý den do nějakého obchodu pro plavky, ale ruku na srdce – kdo chce v téhle situaci čas ztrácet nakupováním? A navíc čas, který ženská potřebuje na výběr plavek, není chvíle. Kdybychom tam bývali byli déle, tak bych se po nějakých podívala, ale měli jsme toho v plánu tolik, že jsem si nebyla jistá, že najdou efektivní využití 🙂

Jak jsem říkala, po ubytku hned došla řada na kafe. David jako milovník sladkého ozkoušel dortík domácí výroby a pak už frr k rybníku. I když nebylo zrovna hezké počasí, nehodlala jsem sedět na pokoji a koukat do přírody, kterou jsem chtěla cítit na vlastní kůži. A navíc – u cesty k rybníku stála obrovská rozkvetlá třešeň. Zatímco u nás už odkvetly, tady byla příroda k prvomájovým polibkům, jak se patří, připravená. A všude, kam oko k horizontům kopečků dohlédlo, probleskávaly v zelené trávě zlatá sluníčka pampelišek. To jediné, co jste mohli zaslechnout, byl smích dětí, které skákaly na trampolíně.

Pro představu – vpravo nahoře, kde jsme měli pokoj, byl výhled takový:
Wellness část s bazénem
Dětské hřiště a písek, kde jste si mohli zahrát petanque. Mimochodem se ještě nabízí kroket na trávníku a další možnosti… Vpravo už část terasy
A na terasu navazuje restaurace
Tahle krásná restaurace

Večeře byla báječná! Skvěle dochucený salát s vepřovou panenkou příjemně doprovodil rýňáček. Věděli jsme, že v té nádherné restauraci budeme chtít strávit víc času, než je potřeba na snězení jídla. Dali jsme si proto rovnou lahvinku. Jelikož já vždycky vybírám suchá vína a vím, že takových je nás víc, je podle mého názoru škoda, že ve vinném lístku jsou spíš polosuchá vína. Ale to byla jen drobnost. Mimochodem i v restauraci se setkáte s příjemným personálem, který vás nenechá na suchu. Všechno tu běží jako na drátkách, všichni jsou příjemní. Takových lidí a vůbec jejich schopnosti se sladit, včetně kuchyně, si vážím. Pracovala jsem brigádně dlouhou dobu v hotelové restauraci a vím, jaká je to makačka.

Uvědomila jsem si, že se začínám pomalu ale jistě dostávat do pohody, kterou jsem hledala. Skvělý odpočinek ještě víc umocní postele. Na těch jejich matracích se tak dobře spí…

DEN 2

Miluju hotelové snídaně. Dobře, tohle je penzion, ale chápete… 🙂  Tady ta atmoška, dobré jídlo..výhled do zahrady… skoro by se mi nechtělo vstávat od stolu a doteď s hrnkem kafe čučet do zeleně, ale chtěli jsme obrazit nějaká pěkná místa, a tak jsme hned po snídani vyjeli do Telče.

Přesně na tohle jsem se těšila!

Tato původní podlaha nebyla doposud restaurována a vypadá jako nová
Krásně dochovalé sgrafiti

Telč je stejně tak krásné městečko, jako vypadá v pohádkách. Moje oblíbená pohádka Z pekla štěstí mi už jako dítěti dala potřebu se sem zaject podívat a teď se mi to konečně splnilo. A ten zámek..! Pro obdivovatele památek je to velký požitek! A ty domečky! Měla jsem radost jako malé dítě. Do chvíle, než jsme zasedli do restaurace hotelu Černý orel, nebo jak se jmenuje.

Nenapadlo by mě, že v takovém pěkném městě, tak navštěvovaném turistickém cíli, najdete takový „pajzl“. Musím to tak nazvat. Špinavá sklenice i příborový nůž.. jídlo.. škoda mluvit. Bohužel jsme nevybrali dobrou restauraci, ale stane se a díky tomu vám může tahle info poradit v tom, kam Nejít v Telči na jídlo. „Vám ten kuskus nechutnal?“ zeptal se číšník. „Ne!“ A tím to skončilo. Kvůli příteli, který nemá rád takové handrkování, jsem s ním dál nediskutovala, evidentně by to bylo stejně k ničemu, když ho nezajímalo, co je špatně, ale aspoň vám v kostce řeknu, proč mi kuskus fakt nechutnal – zalít kuskus, vyklopit na talíř, přidat pár kousků neochuceného kuřecího masa a jedno pokrájené rajče zvládne dítě. Ale co už, nějaký účel to splnilo, ve Slavonicích jsme si spravili chuť zmrzkou. Ano, měla jsem zmrzlinu, přiznávám se 🙂

Slavonice byla naše třetí zastávka, byli jsme ještě krátce v Dačicích, ale na prohlídku zámku jsme nakonec nešli. Takže není, co bych vám o něm řekla. Zato Slavonice mají krásné náměstíčko. Měli jsme zamířeno do podzemí, ale měli jsme smůlu. Bylo zavřeno. Otevírají jen o víkendech nebo svátcích a to jen párkrát během dne. Ani věž nebyla otevřená. Škoda…

Odpoledne, resp. podvečer jsme z kulturního přesedlali na zábavné. Chvíli jsme si odfrkli na terase restaurace, já se svlažila aperolem a David vychlazeným pivíčkem. Ani na terase nezůstáváte „zapomenutí“ a personál vám věnuje pozornost. Ale vůbec ne vtíravost, je to prostě příjemné, všichni jsou tam fajn a tak vůbec…všechno tak akorát. A pak jsme osedlali elektrokoloběžky a vyrazili mezi pastviny. Zastavili jsme se u stáda kravek, které naše káry nemohli nechat bez povšimnutí. Pokračovali jsme dál cestou skrze aleje, až jsme přijeli k zatopenému lomu. V létě se tam dá i koupat, což musí být paráda.

Cesta má přede mnou v dáli mizí…
Mašiny 🙂

 

Lom v Horní Cerekvi
kámošky 🙂

No a pak zase večeře…nebudu zase básnit, i když by se dalo 🙂

DEN 3

Třetí, poslední den, jsme po snídani chtěli udělat ještě jeden výlet, a tak jsme vyrazili na zámek Červená lhota. Byla jsem tam jako dítě, což si skoro nepamatuju, a jsem ráda, že jsem si vzpomínky osvěžila.

poslední den bylo opravdu ošklivo, ale od návštěvy Červené lhoty nás to neodradilo.

Myslím, že v okolí Medliček, neboli Švábova, kam, jestli jsem to dobře pochopila, katastrálně penzion patří, se dá udělat ještě víc výletů. To zjistíme příště. Určitě jsme tu nebyli naposled a myslím, že to stihneme ještě tenhle rok. A užijeme si i to wellnessko. Doufám!

Tímhle bych chtěla ještě jednou moc poděkovat všem, kteří dělají Medličky malým rájem na zemi. Díky i tak krátké chvíli, jsem dokázala z hlavy vypustit povinnosti a užít si relax jako řemen.

 



Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *