Papriky zapečené s bulgurem a fetou
Blíží se Světový den vegetariánství. Už od roku 1977 je 1. říjen zasvěcen tomuto výživovému směru, který se rok co rok stává populárnější. Vynechání masa z jídelníčku může být prospěšné, ale já razím teorii, že evolučně jsme byli posunuti na vrchol potravinového řetězce a je pro nás přirozené jíst i maso. Samozřejmě v rozumné míře. Mě maso stačí bohatě jednou do týdne. Zbytek bílkovin, jehož je maso cenným zdrojem, zkrátka získávám z mléčných výrobků, vajec, luštěnin, klíčků a ořechů.
Kdysi jsem si uvědomila, že v období, kdy se omylem sešlo, že jsem jedla maso častěji, než jsem plánovala, jsem se necítila moc dobře. Bylo mi těžko, častěji mě pálila žáha. Kdo svoje tělo poslouchá a nechá projevit jeho přirozenou citlivost na určité druhy potravin, určitě už přišel na to, že maso je jedna z těch potravin, která ve větší míře nedělá trávení dobře. Žaludek je sice silný bojovník a s masem umí zacvičit, ale střeva dostávají zabrat. Svalovina je pro ně oříšek, proto určitě každému prospěje na sobě vyzkoušet, jak se cítí v období, kdy jedl více a kdy méně masa, aby sám viděl, jestli mu abstinence pomůže ke zlepšení zdravotní kondice.
Předem upozorňuji, že tahle „sensitivita“ není doménou každého, protože tu je někdo, kdo nás o ní připravil, abychom neslyšeli na potřeby těla ale potřeby jeho konta. Potravinářský průmysl nás tlačí jíst věci, které hodně zkreslují povědomí o zdravé stravě a potlačují přirozené potřeby těla. Průmyslově zpracované potraviny dělají své spotřebitele závislé a nedávají jim možnost vrátit se k přirozené a opravdové stravě, pokud se k tomu člověk sám nerozhodne a tvrdě si za tím nejde. Moc vám všem držím palce, pokud jste se rozhodli oprostit od těhle „potravin“, které někdy dokonce vypadají „zdravě“. Je to jen marketing a spotřebitelova slepost, někdy i lenost. A gratuluji těm, kteří už v tom mají jasno a využívají bohatosti přírody, na kterou se často nebere zřetel, ačkoli příroda je to nejmocnější a dává nám bohatství.
Právě to oslavuje Světový den vegetariánství – bohatost a štědrost přírody. Moc si vážím lidí, kteří s ní umějí přátelsky vycházet a pěstují pro nás férové, opravdové potraviny, které nemají vysoké stupně opracování. Protože čím méně úprav a manipulace potraviny při cestě na náš talíř čeká, tím je to pro nás lepší. Myslím tím v případě luštěnin například jejich sušení, v případě mouky pouhé semletí zrn bez jakéhokoli obrušování, vymílání a narušování složení zrna, v případě ořechů jen vyloupnutí, v případě ovoce a zeleniny maximálně usušení. Je nejen na těchto farmářích a zemědělcích, aby přírodě za to, že nám poklady vydala, vrátili to, co jí patří – tedy aby jí vrátili živiny způsobem, jako se to dělávalo dříve (bez chemie) a využili její diverzity. I my se můžeme přičinit. Vedle podpůrných aktivit to může být i činnost na vlastní zahrádce. Kdo má zahradu, zpravidla na ní něco sází. Pokud i vy sázíte, už dobře víte, že donekonečna z té půdy čerpat nejde, proto je nutné jí přírodně hnojit. Moc dobře si vzpomínám na tu voňku, když děda vracel našemu záhonku jeho sílu hnojem.
Záhonek teď obstarává hlavně táta, někdy mamka, když jí vybyde v programu dalších domácích prací trochu místa. Teď je to zrovna rok, co jsem měla možnost osamostatnit a se zabydlet se v domečku přes dvorek od našich. Mám sice svojí domácnost, ale sdílíme zahradu, kde ten záhon je. Myslím, že teď po roce už můžu říct, že jsem se zabydlela a zorganizovala si to tu natolik, abych na jaře převzala práci na záhonu z velké části já a věnovala se právě téhle činnosti, která mi to svou úrodou splatí na tisíckrát. A co si nevypěstujeme, budu tak jako vždy nakupovat pokud možno od farmářů, v bio kvalitě a těšit se z toho, že svět je alespoň někde v pořádku.
Možná mi teď máte za zlé, že vyzdvihuju BIO jako nejlepší možnost bez ohledu na to, že cena těchto kvalitních produktů bývá někdy vyšší. Kápla sem na to v předchozí větě a ráda to ještě dál rozvedu. Kvalitní. Platíme si za kvalitu a taky za záruku „opravdovosti“ jídla. Znáte, jak se říká: „Nejsme tak bohatí, abychom kupovali levné věci.“ Platí to i s jídlem, a nemusí to být nutně bio, jen je dobré znát původ a mít jistotu, že potravina prošla jen základním, nutným a šetrným zpracováním. Když budeme jíst kvalitní věci, sníme jich méně. Opravdu. U sebe jsem to zpozorovala už kdysi a u přítele zrovna tenhle týden, když jsme snídali míchaná vejce. Kupuji ve Sklizeno celozrnný žitný kváskový chleba. Je plný vlákniny. Příteli stačí jeden krajíc. V případě, kdy jsme před snídaní zajeli na farmářské trhy vedle ve městě a koupil si pečivo z bílé mouky, snědl několik kusů pečiva. Jednak mu bílá mouka nic moc nedala a jednak měl pravděpodobně ještě chuť na něco dalšího a dorazil se nezdravým koláčem. Když si dáme kvalitní chleba z celozrnné mouky, už nic dalšího nepotřebuje. Trochu jsem ho podezřívala z toho, že mu třeba moc nechutná, ale kdyby mu nechutnal, určitě bychom ve špajzu měli i jiné pečivo. Takže pozor – to, že je to z farmářských trhů nemusí nutně znamenat, že je to zdraví prospěšné – platí pravidlo „čím méně, tím lépe“ – bílé pečivo není přirozená potravina, protože ze zrna bylo odebráno to, co z něj dělá zdravou potravinu. A farmářské jogurty jsou zdravé do té doby, než na jejich dně najdete rafinovaným cukrem slazený džem apod.
Když jsem zmínila to Sklizeno, kde nakupuji bio a farmářské věci, ráda bych zmínila ještě pár značek, které jsou pro mě přednostní v nákupu a taky místa, kde je nakupuji. Chleba nakupuji od pekárny Koláčkova anebo z Pekařství Jan Mašek. Oba chleby v utěrce vydrží týden, pokud je nestačíte sníst. Mléčné produkty v biokvalitě nakupuji také buď ve Sklizeno anebo na Rohlíku. Někdy se zadaří navštívit i farmářské trhy a to, co neseženu na těchto místech nebo ze zahrady, si začnu teď po dovolené nechávat dovážet z jednoho internetového e-shopu, kde se shromažďují potraviny (včetně těch bio) od farmářů. Ze značek mám ráda CountryLife, Probio, Bio Harmonie a Sonnetor.
A teď už je možná čas dát si něco dobrého 🙂
Doba přípravy: 40 minut
Doba pečení: 15 minut
Množství: 2 porce
- Suroviny:
- 1 menší cibule
- 2 lžíce oleje
- 100 g lilku
- 1 stroužek česneku
- 1 lžička drceného římského kmínu
- 3/4 lžičky sušeného mletého rozmarýnu
- 150 – 170 g bulguru
- Sůl
- Zeleninový vývar
- 1 lžička sušené bazalky
- 40 g sušených rajčat (v oleji)
- 50 g fety + na posypání
- Čerstvá bazalka na posypání
Postup:
- Cibuli nakrájejte nadrobno. V hrnci rozehřejte olej a cibuli opékejte dozlatova. Lilek nakrájejte na malé kostičky a přidejte do hrnce. Za občasného míchání pozvolna opékejte asi minutu až dvě.
- Česnek rozdrťte najemno nebo prolisujte a spolu s římským kmínem a rozmarýnem přidejte do hrnce. Asi minutu promíchávejte.
- Bulgur propláchněte pod teplou vodou a přidejte do hrnce. Osolte a zalijte asi hrnkem zeleninového vývaru. Přidejte bazalku a pod poklicí duste, dokud není bulgur měkký. Podle potřeby podlijte vývarem.
- Sušená rajčata nakrájejte najemno. Fetu rozdrobte a vmíchejte spolu s rajčaty do bulguru.
- Papriky rozpulte, vyberte semínka a naplňte bulgurem.
- Přendejte na plech vyložený pečicím papírem nebo do pekáčku, posypejte fetou a vložte do trouby předehřáté na 180 °C. Pečte asi 15 minut.
- Na talíři posypejte najemno pokrájenou bazalkou.
Děkuji Sklizeno za poskytnutí kvalitních surovin.
