Ve svých článcích píšu hodně o bio potravinách. Doba, kdy na náš trh pronikaly bio produkty a byla zavedena ochranná známka pro tyto produkty, která byla bohužel i často zneužívána, znamenala jednak luxus pro ty, kteří se orientovali na zdraví prospěšné potraviny, a taky vyvolala nedůvěru a velké diskuze skeptiků.

Dlouho jsem například od rodičů slýchala: ,,Nevěřím biu!“ Bylo zkrátka hodně těch, kteří zamítli bio produkty ještě předtím, než se začali zajímat, proč je to jiné, natož snad aby podpořili komunitu lidí – odvážlivců, kteří se pustili do takto nákladného businessu. Doteď někdo nechápe, proč jsou bio potraviny dražší a některé o tolik. Ale přitom je to logické – čas jsou peníze. Jestliže něco nechcete uspěchat a ošidit, můžete si dovolit nabídnout to lidem levněji. Pokud necháte přírodu plynout tak, jak má, musíte déle zalívat, starat se, případně krmit, podstoupit riziko, že o část úrody přijdete atd. Všechno to zabere delší dobu, po kterou musíte vynaložit spoustu práce, nákladů, péče o danou rostlinu nebo zvíře.

Proč jíst BIO?

Proč byste vy měli jíst bio, vám neřeknu, protože je to každého věc a já nejsem od toho, abych vás přesvědčovala a nutila. Osobní blog je proto, abychom na něm sdíleli osobní názory a příběhy a spojovali lidi s podobnými zájmy. Spíš Vám tedy povím, jak se k biopotravinám stavím já a proč raději sáhnu po nich. Svým způsobem se tenhle článek týká i poctivých farmářských potravin, které známku bio nenesou, ale splňují kvalitativní parametry blížící se bio produktům.

Jak začít? Asi možná tím, že pocházím z vesnice. Některé biopotraviny bez nálepky „bio“ jsem mívala od dětství vždycky po ruce – zeleninu, ovoce, vajíčka. Prostě jsem věděla, jak chutnají. Když ale tyhle potraviny neměly sezónu a koupila jsem si je v obchodě, kde každý kus ovoce a zeleniny vypadá skoro stejně, kde jsou vajíčka seřazená striktně podle velikostí, nemohla jsem si rozdílů nevšimnout. Obzvlášť v době, kdy jsem se o jídlo začala hodně zajímat a zamilovala jsem se do vaření. Nejsem snobka a ano, jím občas takové potraviny i teď, ale pokud je možnost sáhnout po farmářském, nejlépe bio produktu, sáhnu po něm. Za chvíli se dostanu k tomu „proč“.

Co to je „drahé“?

Že farmářské a bio potraviny bývají drahé? Pokud je kupujete v mimosezóně a ze zahraničí, tak ano, bývají. A proto je nejlepší sáhnout po lokálních a sezónních potravinách, které mají v našem jídelníčku v určitou dobu svůj význam. Kdo se někdy zajímal o čínskou medicínu, především o tu dietetickou část, ví, že potraviny, které máme přirozeně k dispozici v určité sezóně, pracují s naším tělem tak, jak bychom si přáli – zahřívají a ochlazují, podporují funkci různých orgánů atd.

Pak je tu další aspekt, který je třeba z hlediska posuzování ceny zvážit. Mám za sebou několik let experimentování v jídle a nikdy jsem se necítila lépe než teď. Proč? Úplně jsem vypustila přidané cukry a  nesmyslné potraviny s označením „se sníženým obsahem cukru“, „se sníženým obsahem tuku“, „s probiotiky a s prebiotiky“, „s vlákninou“, „obohaceno o vitaminy“, …. – OBOHACENO O LŽI. Tyhle věci k ničemu nepotřebujeme a platíme za perfektně propracovaný marketing, který nás přesvědčí, že tyhle věci potřebujeme. „Dietní a zdravé“ potraviny, jak se některé nazývají, bývají hodně často nekvalitní potraviny, které našemu tělu neprospívají. Jsou doslazované, obsahují škodlivá Éčka, škroby a další věci, které nejsou přirozené v kvalitních, přírodních produktech. Jestliže konzumujeme lži, kterými nás krmí velké potravinářské firmy jednoznačně dychtící po zisku, zaděláváme si na problém. Jednak se stáváme na jejich produktech závislými, protože našemu tělu odebírají přirozenou schopnost výběru potravin a zároveň snižují naší citlivost smyslů. Proto pak někdo těžko vnímá přirozeně sladkou chuť ořechů a ovoce, přirozenou vůni zeleniny, bylinek a hub… a HLAVNĚ – ze „šizených“ potravin naše tělo nedostává potřebnou dávku živin.

Pokud tělu dopřejeme nešizené, opravdu přirozené potraviny, které jsou kvalitně, resp. poctivě pěstované/produkované, tělo si samo řekne, kolik jich potřebuje a kdy má dost. Bude mu stačit sníst méně jídla, něž když do sebe horem dolem cpeme nekvalitní potraviny ošizené o vitaminy, minerály a celkově o živiny. A teď mluvím obecně – nemusí jít jen o bio potraviny, ale mám na mysli kvalitní potraviny vyprodukované poctivě (nejlépe tedy „farmářské“). Zaplatíme za kvalitu, ale ušetříme za kvantitu.

Tělo neošálíme. Můžeme ho kazit špatným zacházením, ale pokud bude strádat, vždycky se to někde projeví. Projeví se to na zdraví – jak na nedostatku nějaké živiny, z čehož může pramenit únava, lámavost nehtů a vypadávání vlasů, špatná nálada… anebo může jít o nadváhu a obezitu, která spustí další zdravotní problémy. Když tělo nedostane kvalitní palivo, zadrhne se. Můžete ho nakopávat „náhražkami“ a farmaceutiky, ale dokud ho nenadopujeme jemu přirozeným, kvalitním zdrojem všech potřebných prvků, budete jen vytloukat klín klínem. Jednak za to utratíte hromadu peněz a za další si koledujete o větší maléry. Zdravá strava je nejlepší investice do zdraví.

Jak jsem to zmínila na začátku článku – čas jsou peníze a kvalita je poctivost. Za kvalitu se platí. Ale nezapomínejte, že kvalita nemusí být luxus. V dnešní době, kdy je trh zavalený spoustou nekvalitních potravin, se za luxus možná počítá, protože jsme zvyklí, že některé potraviny jsou fakt hodně levné, ale co ta kvalita?? To, co je dneska považováno za  kvalitu, býval kdysi standard. Mluvím o potravinách. Zvířata dostávala kvalitní stravu, měli výběh. Ano, sice jednoho dne přišel den porážky, ale do té doby žila kvalitní život. Neexistovaly vysoce škodlivé postřiky, které dneska krom toho, že decimují včely, se usazují v půdě a vnikají do rostlin, které pak jíme a kterými se krmí zvířata. Zemědělci hnojili! Hnojit je od slova hnůj.. chápete? Ano, stalo se občas, že o část úrody přišli. To se stává v bio zemědělství i teď, proto si myslím, že je fér dát více peněz někomu, kdo podstupuje takové riziko, aby nám dal kvalitní produkt.

Není všechno zlato, co se třpytí

Nebudu zase tak naivně tvrdit, že veškeré bio produkty jsou za férovou cenou. Najdou se značky, které mají ceny dost nadhodnocené a zakládají si na dobrém marketingu, který je dokáže prodat. Pokud chcete biopotraviny za férové ceny, musíte umět hledat a nevěřit všemu, co se píše. A taky nezapomínejte, že biosušenka s biocukrem nebude biozdravá.

Doporučuju kupovat základní potraviny – ovoce, zeleninu, maso, vejce, poctivé sýry,  obiloviny, luštěniny, tuky… a z těchto potravin připravovat jídla. Každému vyhovuje jídelníček trochu jinak postavený. Mě se osvědčilo jíst více tuků a upustit od sacharidů. Když sacharidy, tak ze zdrojů, jako jsou luštěniny, obiloviny a ořechy. Přidaný cukr nemá v mém jídelníčku žádné místo…dobře, krom toho, který je v čokoládě. Tu jím minimálně 85%, takže se ho tam moc nevejde. Hlavně mě uspokojí jedna kostička a nespasu celou na posezení.

Co najdeme v BIO?

Takže abych to shrnula…

Biopotraviny pro mě znamenají:

• kvalitu
• poctivost
• jednoduchost
• živiny
• chuť
• návrat k přírodním cyklům a to včetně vracení půdě to, co ona dává nám
• šetrné zacházení se zvířaty a celkově s přírodou

Co a proč nejčastěji kupuji bio a farmářské:

• maso – záleží mi jednak na sobě, abych do těla nedostávala zbytečné chemikálie, kterými se ve velkochovech zvířata dopují, ale taky mi záleží na tom, aby žvířata nebyly jen „komoditou“ a během svého života s nimi bylo dobře zacházeno
• vajíčka – vajíčko může být super zdrojem cenných látek, pokud sama slepice bude mít přísun ke kvalitní potravě i k volnému pohybu, čerstvému vzduchu a sluníčku
• sýry a jogurty (neslazené!) – zvíře žijící v dobrých podmínkách nám dá taky jen to dobré
• ovoce, zelenina a další rostlinné produkty (luštěniny, ořechy, rostlinné oleje aj.) – hnojit chemickými postřiky, které zabíjí včely a další zvířata vypovídá o tom, že ani nám to nebude dělat dobře. Chemikálie se usazují v půdě, půda je navíc „vyšťavená“ a vyčerpaná, a proto věřím, že biologické zemědělství tyhle rizika eliminuje a dává půdě to, co jsme jí vzali

Co si myslím o bio potravinových doplňcích?

Jako vhodné doplňky považuji čaje, přírodní oleje a případně šťávy s vysokou koncentrací vitaminu a látek podporující naší imunutu, jako je třeba rakytníková šťáva od Himalyo (je v biokvalitě). Takové věci mohou mít smysl, pokud chceme podpořit některé tělesné funkce. Věci, které se tváří jako přírodní a ve skutečnosti jde o nepřínosné taháky peněz, jsou zbytečné. Takové ty vitaminové kapsle jsou beztak špatně vstřebtelné a vitaminy a minerály zpravidla nefungují samy za sebe, resp. nezodpovídají sami za určitou funkci, ale pracují v součinnosti s dalšími mikroživinami. Ty komplexně přijímám díky rozmanité stravě.

Já a PROBIO

Na závěř bych chtěla vysvětit #jimbio. Ráda bych předvedla, že biopotraviny a obecně kvalitní strava můžou být bez kompromisů běžnou součástí jídelníčku. Vařím ze základních biopotravin, které jsou běžně dostupné.  Takové recepty a fotky na Insta označuji #jimbio. Jelikož mám oblíbenou značku PROBIO, napadlo mě oslovit ji a nabídnout partnerství, které by nám oběma mohlo vyhovovat. Nečekala jsem, že to bude až tak příjemné, jako to ve skutečnosti je. Slovo dalo slovo, žádné papírování a obštrukce, prostě jsme si slíbili, že se budeme podporovat a pomáhat si. Jsme na stejné vlně, náš koncept je hodně podobný. Proto si můžete na mém blogu a sociálních sítích všímat, že vařím z PROBIO produktů a naopak na stránkách a sociálních sítích značky PROBIO vidíte některé mé fotky. Mě poskytují kvalitní potraviny pro své recepty a já mému parťákovi vytvářím podklady, které pomohou dál šířit jeho filozofii. Zároveň máme možnost dokázat, že tenhle široký sortiment perfektně zajistí suroviny pro každodenní vaření a nemusíte za ně utrácet majlant.

Více někdy znamená méně a méně znamená více!

Na ukázku mám pro vás jeden recept, který jsme ve spolupráci vytvořili. Je úplně jednoduchý – tak, jako zdravé stravování.

Pohankové rizoto s červenou řepou

Doba přípravy: 45 minut + doba pečení řepy

Množství: 2 porce

Suroviny

• 150 g pohanky
• Sůl
• 2 středně velké bulvy červené řepy (celkem asi 250 g)
• 50 g kokosové smetany (asi 4 lžíce)
• 1 lžička římského kmínu
• Konopné semínko a pažitku na posypání

Postup:

1. Červenou řepu omyjte, osušte papírovou utěrkou a několikrát obalte v alobalu. Přendejte na plech a vložte do trouby předehřáté na 200 °C. Pečte asi 45 – 50 minut, dokud řepa nezměkne.
2. Pohanku uvařte v mírně osolené vodě doměkka.
3. Řepu nechte zchladnout. Poté ji oloupejte. Nakrájejte řepu na menší kusy a vložte do mixéru. Přidejte špetku soli, kokosovou smetanu, římský kmín a rozmixujte.
4. Promíchejte pohanku s rozmixovanou řepou a servírujte. Na talíři posypejte konopným semínkem a najemno pokrájenou pažitkou.