Degustovali jsme oceněná vína aneb moje (ne)vinné potěšení

Vinobraní, návštěva vinného sklípku a veletrh vína jsou akce, které mě nemohou během roku minout. Jenže tento rok to bylo jinak, bohužel, říkala jsem si…

Veletrh vína mi nevyšel. Ale myslím, že jsem o nic moc nepřišla. Jeho kouzlo opadá s mizícími stánky, které se pro vysoké náklady nevyplatí vinařům na výstavišti rozestavovat.

Vinobraní, jak jste si mohli všimnout na FB a Instagramu, se povedlo skvěle. I tady mám ale rezervy. Navštívila jsem jedno jediné vinobraní, které mám sice velice ráda – je v krásných Havlíčkových sadech – ale po tom autentickém moravském stále jen práhnu a nepovedlo se mi jej prozatím navštívit.

Návštěva sklípku našeho známého, na kterého se každoročně těším, prozatím neproběhla. Kouzelné místo Svobodná spolková republika Kraví Hora pravděpodobně v brzké době ještě nenavštívím, ale pevně doufám, že si to vynahradím. Vždy na mě mezi vinicemi padne sladce opojná nálada. Ne, nezpůsobuje to jen vinné opojení. Celá ta krajina na mě tak vlídně působí. Navíc když se dovídám báječné historky z Bořetic, které nám pan Padalík u sudů plných výtečného moku vypráví, říkám si, že bych zde ráda prožila alespoň jeden rok v kuse.

Podzimní pravidelnou návštěvu Moravy mi „vynahradila“ trochu jiná akce. I přes zcela jiný ráz mi byla útěchou a potěšením návštěva Velké říjnové degustace v klubu Lávka, na kterou jste se díky soutěži s www.ocenenavina.cz mohli dostat i vy. Večer ve znamení skvělého vína pro mě byl navíc večerem setkání. Už jen to, že mě na akci doprovázela má nejlepší kamarádka, se kterou se bohužel od konce školy nevídáme tak často, vykouzlilo večer mnohem hodnotnější, než kdybych bývala šla sama. Na degustaci v krásném klubu na břehu Vltavy jsme při vstupu zaregistrovaly vysokého sympaťáka – head sommeliera Vláďu Vaňka, který má na svědomí výběr více než 50 oceněných vín, které budeme moct ochutnat. Vzápětí nás mile přivítá a seznámí s tím, co nás bude během večera čekat. Pokud jste mými pravidelnými čtenáři, mohli jste na toto jméno narazit zhruba před rokem, kdy jeho cit pro snoubení vína s jídly představil na večeru pro Krále Sýrů. Tehdy to byl vydařený večer, a dnes cítím, že tomu nebude jinak.

Skoro se nestačím přivitítat s Evou a jeden ze sommelierů už mi plní sklenku proseccem. S Evou máme nějaký ten pátek „pracovně-přátelský“ vztah, který spíš inklinuje k té přátelské rovině, proto ji zde velice ráda vidím, ač nerada až po tak dlouhé době. Eva mě představuje další bloggerce, kterou jsem prozatím znala jen virtuálně. Romanu můžete znát jako autorku krásného blogu Na skok v kuchyni.

Nejvyšší čas začít s degustací. A tak jsme s Niki začaly ochutnávat jedno víno po druhém. Vždy jsme po pár vzorcích odskočily ke stolku, kde jsme si do hodnotícího archu zapisovaly poznámky k vínům – těžko si totiž za hodinu vzpomenete, které víno z těch několika desítek vám nejvíce chutnalo a proč. Kousek chleba nám pomohl vytáhnout z chuťových pohárků zbytky vína a mohly jsme pokračovat dále. Vláďa je odborník na slovo vzatý. Popsal nám veškeré chutě vín z různých koutů světa, která nás zaujala. Pomohl nám rozluštit vůně, které v různých odrůdách můžeme cítít a také důvody, které tkví v odlišnosti jedné odrůdy vznikající na různých podložích.  Hned je člověk zase o něco zdatnější degustátor ?

Víno v sobě ukrývá spoustu překvapení. Vláďa, jak se zdá, je ale umí najisto předvídat. Až teď mě napadá, jestli to ve skutečnosti opravdu jde – vědět stoprocentně, jaký charakter bude konkrétní víno mít. Vlastně, za jak dlouho má člověk jazyk tak vybroušený, aby dokázal říct, že ryzlink odtamtud bude chutnat takto a ten z vinice sto kilometrů vedle bude jiný, protože…proč? – to bych se chěla naučit. O víno se sice zajímám už dlouho, ale prozatím pořád ulpívám jen v našich krajích. Tím nechci říct, že české víno je špatné – NAOPAK! Miluji české víno ? Jen jsem se nedostala do takové fáze, kdy bych si mohla říct, že se vyznám. Možná je na čase se v tom začít trochu zdokonalovat. Trénink mám, tak to jen posunout ještě o něco dál.

Večer rychle utíká. S Nikčou se přesouváme k červeným vínům, kde jsem našla sice jednoho interpreta, ale přesto jsem pro tento večer propadla spíše těm bílým. Nejvíce mi do noty káply německé Rieslingy, jsou báječné. A ještě o stupeň výš řadím svůj oblíbený Sauvignon Blanc z Nového Zélandu. Jeho citrusová typičnost je prostě neodolatelná! Proto si jdu nějaké objednat na e-shopu , abych vyplnila svůj řídnoucí archiv a abych pod vánočním stromečkem potěšila i svou rodinu, která umí dobrá vína ocenit.