Čočková sekaná + novoroční předsevzetí vs. cíle aneb s čím chci zatočit já

Čočková sekaná + novoroční předsevzetí vs. cíle aneb s čím chci zatočit já

Do Nového roku si nosíme spoustu očekávání a nadějí. S „čistým štítem“ chceme začít „odznova“ a dáváme si předsevzetí s pevným rozhodnutím, že „teď už ale fakt doopravdy“. Zhubnu, přestanu kouřit, nebudu pít (moc). Tato předsevzetí jsou snad ta nejčastější. A taky nejčastěji porušovaná. Existují vlastně předsevzetí, která by nebyla porušovaná? Pevná vůle a motivace, to je oč tu běží.

Nebudu pít x nevypiju víc než 4 deci za měsíc

Nebudu pít. To si jako nikdy nedám skleničku? Předsevzetí, které je pravděpodobně dost nereálné. A co takhle cíl: Během ledna nevypiju víc než 4 deci vína. Do března chci snížit množství na 3 deci. To už vcelku reálně vypadá. Pro mě ano. Totiž utrhnout si od rtů sem tam nějakou tu zbytečnou skleničku je opravdu můj cíl a ráda bych na alkohol pohlížela jako opravdu ryze výjimečnou záležitost. To máte jednu sklenku na návštěvě, jednu sklenku doma, jednu sklenku při setkání s kamarádkou… A najednou zjistíte, že za týden ve vás zahučí lahvinka, možná dvě.

Byly doby, kdy jsem si decku po práci neodepřela. Brala jsem to jako jistý druh relaxu. A že jsem si při nějakém tom sedánku dala sklenku dvě navíc, mě moc netrápilo. Omlouvala jsem si svou slabost pro vínko tím, že jinak žiju dost zdravě, takže mě jedna, maximálně dvě decky, nemůžou nijak negativně ovlivňovat. Nevím, jestli můžou nebo ne, ale s vínkem přicházela chvíle odpočinku, lehounký útlum a pak už jsem si šla jen lehnout. Prostě pohoda jazz, když už nic jiného…

S určitou změnou, řekněme s radikálním krokem během léta, se změnilo ledacos. Zvedla se mi nálada a změnilo ze k lepšímu celkově moje rozpoložení, změnila se hodně skladba lidí, které mě obklopují a změnil se tím i profil „večerního relaxu“, který nepotřebuji zakápnout útlumem, ale naopak si chci s co největším zapojením smyslů užívat každý moment. Doma alkohol vlastně skoro nepijeme. Za půl roku jsme dohromady s přítelem vypili ani ne dvě lahvinky vína.

Nesmím si dát x nechci si dát

Neznamená to však, že alkohol mě obešel, nebo já obešla alkohol. Každou chvíli jsem účastníkem příležitostí, při nichž se cinká dobrým proseccem, otevírají se skvělé moravské pozdní sběry anebo vzduchen proniká kořenitá chuť dobrého rumu. Dost dlouho mi trvalo umět se zřeknout byť jediné malé sklenky. Alkohol je dost zrádný, a kdybych s tím nepřestala, brzy bych měla břicho jako balon. Zbytečně.

K dobré náladě přece alkohol nepotřebuju. A pochutnávat si  na nezbytných neřestech tak často taky nemusím. A ano, i když jsem neušla silvestrovské party suchou nohou, předsilvestrovské party a vánočním obědům, dokázala jsem množství dost omezit, oproti dřívějšku, kdy sklenka byla samozřejmost a dvě byly OK. Když to máte jednu malou skleničku k rodinnému obědu, pak jednu během odpolední návštěvy..druhý den je výjimečně party s přáteli a výjimečně se máte za dva dny sejít s nejlepší kamarádkou. Zkrátka se to nastřádá, a proto jsem se rozhodla, že přestanu brát alkohol jako nutný doprovod každého skvělého setkání, protože báječným ho dělají lidi, ne alkohol. Důležitý posun ve vnímání je však ten, že se mi nepřehrává myšlenka „Ne, nesmíš, zakázala sis to“, ale zaměřuju se na pocit potom „Když si nedáš, budeš mít čistou hlavu, nebudeš unavená a budeš na sebe pyšná.“ Zkrátka – pozitivní přístup převyšuje negativní pocit odříkání si.

Navíc, když jsem svoji maximální míru 2 skleničky vínka překročila, pozorovala jsem na sobě často jednu zvláštní věc.

Zpočátku by mě to ani nenapadlo, ale když jsem se čitělněji zaměřila na stavy po alkodýcháncích, kdy jsem měla víc než dvě sklenky (ale ne, že bych se skalila pod obraz, to ne 😀 ), mívala jsem nepříjemné změny nálad. Ne, že bych začala být rázem labilní nebo tak něco 😀 Ale často jsem po takových akcích cca tři dny pociťovala jakousi nervozitu a roztěkanost. Hodně se to vztahovalo k postoji k jídlu a práci. Na jednu stranu jsem pořád na něco měla chuť, na druhou stranu jsem potřebovala řešit pracovní úkoly, a tak jsem stav řešila nespořádaným pojídáním ve stresu. Aniž bych si to víc uvědomovala, natož abych řešila příčinu.

Možná se vám zdám teď jako blázen, anebo jste třeba taky narazili na vedlejší účinky alkoholu, který je zprvu dobrý kámoš a později vám ten kámoš bere trochu osobnosti. Každý fungujeme jinak, proto nikomu nevnucuju myšlenku, že i „nevelké“ množství alkoholu mění člověka. I když, záleží, jak s „nevelkým“ množstvím kdo zachází, co si pod tím představuje a jaká je povaha. Nicméně mi tyto postřehy daly k alkoholu určitý odstup.

Nerada se probouzím s morální kocovinou a pocitem, že jsem zklamala sama sebe, s unaveným tělem a hlubokými kruhy pod očima. Mám vcelku citlivé ledviny a jako dítě jsem si s nimi užila až až. Tělo vysílá různé signály, jen je dobré jim umět naslouchat. Sklenku si dám sice ráda, jen to teď nebude tak často a přijde na ni řada za skutečně výjimečných okolností, kdy si kapičku vína v dobré společnosti opravdu vychutnám a neposlouží jako obyklý doprovod. Nemám předsevzetí nepít. Mám cíl nevypít víc než dvojku vína za týden, nejlépe za tři týdny a klidně i za měsíc. Ale vyšší cíle si dám postupně.

Cíl je víc než předsevzetí

Krůček po krůčku jít směrem k cíli je motivující. Předsevzetí udělat rázný krok, který mi změní život, a nemít k němu postupné mezikroky, je za mě velice demotivující. Nevidět pokrok, nemít drobnější cíle a nedostahovat je, jen jít pouští s vidinou studny kdesi v dáli, je zkrátka vyčerpávající. Navíc se se v té poušti může člověk ztratit, když nemá vytyčené mety, ne?

Místo dalšího „populárního“ předsevzetí „budu jíst zdravě“, mám další cíl „jíst v klidu a u stolu, nejlépe bez činností odvádějících pozornost„. Před Vánoci jsem zažívala malinko stresy. Ne nijak zvlášť velké, ale celá rozlítaná jsem měla problém zklidnit se a vyhutnat si dobré jídlo v pohodě. V rychlosti jsem do sebe nacpala salát a ujídala jsem už při jeho přípravě. Nejedla jsem nezdravé jídlo, ale jedla jsem nezdravě tímto stylem. Když jsem se pustila do příprav nějakých receptů pro své spolupracující zákazníky, ujídala jsem sem tam během vaření a focení, než abych si pak ušetřila chvíli času pro klidné vychutnávání u stolu. Ve výsledku mi bylo samozřejmě těžko.

Vánoce jsou takový zátěžový test psychiky. Spousta nástrah, změna režimu. Mě tento čas naopak pomohl. Během krásných 14 dnů dovolené jsem se stačila dát zase do pohody a díky tomu, že jsme byli s Honzíkem neustále pryč a perfektně vytěžili každou chvíli, jsem neměla možnost si doma z nudy sem tam něco uzobnout. Vypustila jsem starosti, vyčistila si hlavu a do Nového roku opravdu vstoupila s čistým štítem. A přestože jsem na silvestrovské party měla nějakou sklenku, a to jich nebylo příliš mnoho, přesvědčila jsem se zase, a snad na to dlouho nezapomenu, že alkohol odbourávám špatně a líp mi bude, když ho eliminuju, jak to jen bude možné.

Svou pozitivní teorii jsem uvedla do praxe hned dvakrát od začátku roku – ušetřené 3 deci! 🙂 Čistá hlava, odpočatost, menší zátěž pro ledviny 🙂 Jídlo jsme si teď připravovali s přítelem na nádherné talíře, které mi naježil pod stromeček, popovídali jsme si u toho a zkrátka věřím, že i díky němu to zvládnu líp.

Nejsou jen limitující faktory, hledejte příležitosti

A to je další věc, kterou bych chtěla k cílům a předsevzetím dodat. Využívejte příležitostí, které máte všude kolem sebe. Neexistují pouze limitující faktory, které vám můžou v cílech pro tento rok bránit. Nezaměřujte na ně fokus. Naopak hledejte příležitosti, které vás k cíli přitáhnou a pomůžou vám. Tak, jako existují negativní limitující faktory, existují i pozitivní motivační podněty. Je to hodně o tom, jestli se soustředíte na mraky, nebo hledáte vykukující slunce za nimi. Jakou energii pouštíte do vesmíru, taková se vám vrátí 🙂 Já tomu věřím!

Takže jaké je shnutí mojí úvahy a moje poznatky k předsevzetím?

  • Předsevzetí je závazek, cíl je předem daná odměna.
  • Zatímco předsevzetí představuje velké sousto, před kterým raději utečeme, cíl je konkrétní, má do sebe zapadající součástky, dokážeme ho popsat, můžeme popsat cestu k němu včetně jednotlivých drobnějších cílů, které nás k němu dovedou.
  • Cílem by mělo být vnitřní uspokojení ze snahy, že výdej energie vede k získání ještě větší energie nazpět.
  • Důvodem, proč předsevzetí často končí fiaskem je, že chybí zmiňované mezikroky, jak chceme vidiny dosáhnout. Nic nás proto nemotivuje jít vpřed, když chybí zpětná vazba za předchozí snahu. Bez dosažených krůčků nevznikají důvody pochválit se za již ušlou cestu.
  • Cíle by měly vycházet z vlastního přesvědčení, ne z přesvědčení ostatních. Jen tak vznikne motivace se k němu přibližovat, protože víme, že se tím náš život zlepšuje. Jestliže necítíme pocit štěstí, když jsme odolali nějaké nástraze, zdolali překážku, dosáhli mezicíle, po chvíli nadšení opadne.
  • Příležitosti existují tak, jako existují překážky. Vždycky tu budou a je na nás, s jak pozitivním přístupem se budeme chtít na situaci dívat. Změna je v hlavě!

 

 

A teď recept!

Důvod, proč dnes publikuju tento recept, je jednak ten, že  bude mezi vámi určitě spousta těch, co si dala cíl spojený se zdravým stravováním. A jak víme, luštěniny jsou jeho nedílnou součástí. S receptem na čočkovou sekanout si můžete s chutí splnit cíl „zařadit luštěniny 2x do týdne“ a ještě se možná stane, že takovým obídkem do krabičky navnadíte své kolegy v práci. Je vaším cílem „vařit si zdravé obědy do práce“? Pak zabijete dvě mouchy jednou ranou.

Druhý důvod je následující. Jelikož jsem článek směřovala na start nového roku a k Novému roku jednoznačně patří čočka, vybrala jsem právě luštěninový recept. Dokonce i můj taťka, který na luštěniny není, si jí kvůli tradici k Novoročnímu obědu dá 😀 Myslím, že to tak má řada lidí. Já si taky například nechám našlehat zadek o Velikonocích pomlázkou, ačkoli vím, že o zdraví rozhodují jiné parametry, než počet ran a jejich intenzita. Ale,…popravdě…kdo by to chtěl nechat náhodě, viďte? 🙂

Děkuji PROBIO, s jehož spoluprací jsem tento recept připravila. Mimochodem, kdo se chce v tomto roce orientovat více na biopotraviny, určitě by neměl jejich e-shop přehlédnout. Za velice příznivé ceny si vybavíte špajzík zajímavými i tradičními surovinami ve vysoké kvalitě se značkou bio.

Doba přípravy: 30 minut
Doba pečení: 50 minut

Množství: 1 chlebíčková forma (22x10cm)

Suroviny:

  • 300 g červené čočky
  • 1 vejce
  • 150 g mrkve
  • 50 g lněného semínka
  • 50 g jemných ovesných vloček
  • 3 lžíce olivového oleje
  • 3 lžíce najemno nakrájené petrželky
  • 1 lžíce lahůdkového droždí
  • 2 stroužky česneku
  • 1 lžička drceného kmínu
  • Sůl
  • Čerstvě mletý pepř

 

Postup:

  1. Čočku zalijte vodou, přidejte špetku soli a vařte, dokud nevznikne konzistence kaše. Během vaření promíchávejte. Nechte zchladnout.
  2. Mrkev nastrouhejte nahrubo a přidejte k čočce. Lněné semínko rozemelte (například v mixéru), rozmixujte také vločky a oboje přidejte k čočce. Vmíchejte i zbylé suroviny. Podle potřeby dosolte.
  3. Chlebíčkovou formu vyložte pečicím papírem a směs rozetřete do formy. Povrch uhlaďte.
  4. Pečte při 180 °C asi 50 minut.

TIP: Z hmoty můžete tvarovat i kuličky. Vyskládejte je na plech vyložený pečicím papírem a pečte 25 minut.

Podávejte se zeleninovým salátem a bylinkovým dipem ze zakysané smetany.

 



Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *