Zvěřina na Hluboké

Výlet na zámek Hluboká nad Vltavou a místní zoo jsme završili obědem…

Jelikož bylo právě kolem poledne, ani jsme nepomysleli na to, že by v některé z roztomile vypadajících restaurací v podzámčí bylo navzdory davům turistů volné místo. Mě osobně zaujala restaurace, jejíž jméno si sice nepamatuju, ale nachází se v kopci podél strmé cesty na zámek a zaměřovala se na rybí speciality.

Restaurace Hubert, kterou jsme s rodiči navštívili, se zaměřuje na zvěřinové speciality a stojí zde od roku 1994. Nachází se vedle centrálního parkoviště dole ve městečku.

Usedáme na zahrádku do pohodlných křesel. Stůl uprostřed pokrývá nepříliš pěkný ubrus, který zde pravděpodobně zdobí stoly již od roku otevření restaurace. Slušná a upravená servírka nás vítá a podává jídelní lístek v dřevěných deskách napovídající leccos o image restaurace. Ihned na první stránce mě zaujala denní nabídka, v níž se objevuje losos. Zrovna na něj jsem dnes měla chuť. Přesto listuju dál, abych se podívala na nabídku restaurace. Líbí se mi skromnost. Na nic si zde nehrají a vsází na to, co doopravdy umí – ZVĚŘINU. Netvrdila bych předem, že zde zvěřinu ovládají, kdybych nezaslechla rozhovor u vedlejšího stolku, kde místní přišli „na osvědčenou kvalitu“. Jelikož ale ne každému chutná zvěřina, najdete zde i nějaké ty salátky, steaky, rybky.. Ale všeho s mírou. Jídelní lístek mi je sympatický. O to víc, když nalistuji stránku s víny a vidím, že ani zde nepokulhávají. A ceny? Naprosto v pořádku!

Objednáváme si jídla u staršího, opět upraveného číšníka. A tehdy je čas na vizuální prohlídku okolí. Jelikož však sedíme na zahrádce a okna vedoucí do restaurace překrývají záclony, musela jsem se na fotky interiéru podívat až na jejich webovkách. Mé očekávání se potvrdilo. Interiér se pravděpodobně od roku 1994 nezměnil. Každopádně velice dobře koresponduje s nabídkou restaurace. Na stěnách visí mnoho trofejí. Proto by se ani vzhled interiéru měnit nedal.. Ale proč ne? Je zde čisto a to je myslím podstatná věc.

I způsob servisu na mě působí tak trochu jako „stará škola“. Ale alespoň podle nějakých pravidel a pořadí, čehož si cením a vidím, že zde alespoň proběhlo nějaké vzdělání (což se o řadě restaurací říct nedá). Všechno dostanete v odděleném inventáři – omáčky, hlavní jídlo i přílohu. U mého lososa by mi brambory na stejném talíři ani tak nevadily. Ale u jídla, jaké si například objednal táta, už měla oddělená příloha své opodstatnění. Jelení plec na švestkách a brandy vypadala na talíři krásně! Kdyby se do toho ihned nepustil a stačila bych zdokumentovat tu zvěřinovou parádu, mohli byste to vidět na vlastní oči. Jako přílohu si objednal bramborové dolfy. Šlo o takovou obdobu domácích bramborových kroket. (jak říkám, není na škodu mít oddělenou přílohu, aby vše zůstalo do poslední chvíle tak, jak má). Mamka si objednala kuřecí plátek na česneku a olivách. Sice jsem jídlo neochutnávala, ale prý chutnalo dobře. Místo toho jsem měla možnost ukořistit si trošku z jeleního. Super! Měla jsem si dát zvěřinu.

A co můj losos? Takový průměr. Možná bych uvítala méně tuku, ale to asi že jsem zvyklá si lososa dělat bez tuku v troubě. Jinak chutnal dobře, příloha byla bez chyby. Jak jsem zjistila, i brambory jsou pro někoho nadlidským/nadkuchařským uměním.

Servírka okolo nosí zvěřinové speciality a já si přeju se na nejkrásnější zámek, který jsem kdy spatřila, znovu vrátit a ochutnat něco ze zvěřinové restaurace, které se dnes neobjevují na každém rohu.