Bublanina
Něco tak základního, jako je bublanina, nesmí tady na blogu chybět. To mi to trvalo, než mi to došlo, co 🙂 Ale k některým věcem si člověk prostě musí dojít. Bublanina a bábovka byly první recepty, které jsem se naučila od mamky, a které i v dnešní době ráda opráším. Jednak jsou to recept měřené na hrnky a jednak je výsledek 100% zaručen.
Ač jsem zkoušela i nějaké další recepty na tenhle oblíbený český moučník, vrátila jsem se vždycky ráda k nadýchané, jemné a šťavnaté bublanině, kterou mě naučila mami Sju 🙂 Tak říkám mamce, kdyby náhodou někdo nepochopil. Tak, jako si měníte recepty s kámoškama, předávám teď recept od té svojí kámošky, co jsem díky ní zaujala pozitivní přístup k vaření a pečení už jako dítě.
Překvapuje mě, že řada mladých holek, a teď to prosím neberte jako nařknutí nebo urážku, řekne, že neumí vařit/péct.. Ale to není pravda. Umějí to, jen si k tomu ještě nenašli cestu. Upřímě, a teď promiň, Luj 🙂 , moje ségra, když ještě bydlela doma, nebyla žádný mistr v kuchyni a jak teď vaří…?! …a peče..?! Kolikrát si říkám, že je mnohem lepší než já a ani bych se jí nebála přihlásit do Peče celá země 🙂 Vynikat může každý, když chce.
Nikdy to v případě vaření a pečení není o tom, že to neumíte. Když zkusíte třeba takovýhle jednoduchý recept, zjistíte, jaká to byla hračka. Když zkusíte více snadných receptů, dojdou vám některé principy, které se v kuchyni opakují. Dostanete do ruky grif, do jazyku cit, do hlavy odvahu. A pak začnete tyhle principy mísit a využívat svůj potenciál, který jste zesílili právě jednoduchými krůčky. 🙂
A taky se dá docela jednoduše vyjít z formy. Nebojím se vám svěřit, že před cca třemi lety jsem hloupě usnula na vavřínech a zůstala na jakési udržitelné rovině, která ale neměla vzestupnou tendenci. To, co udrželo mojí kreativitu živou, byl naštěstí blog a vy, co ho navštěvujete. Neměla jsem takového strávníka, který by rád ozkoušel něco nového, natož to ocenil, a já se tak do nových jídel a technik pouštěla. Bohužel – moje chyba.
Je fakt, že Honza je sice mlsný, ale když nemá čas přemýšlet nad tím, jestli jídlo na talíři zná, nebo se má bát z neznámé chuti, ochutná vlastně víceméně cokoliv 😀 Ale i tak – je to pořád ve mě, takový ten blok a ne a ne se zase vyšvihnout do masakrálních pokusů, co mě tak bavily. Pořád je tam vzadu někde obava, že ono jídlo nebude taková hitparáda a sahám po už ozkoušených receptech. Ano, tenhle je sázka na jistotu, ale někdy je dobré i zaexperimentovat. Co myslíte? Budu ráda i za vaše podněty v komentech 🙂 Díky dík!
Doba přípravy: 10 minut
Doba pečení: asi 25 minut
Množství: plech cca 30×35 cm
Suroviny:
- 2 vejce
- 1 hrnek cukru (může být i třtinový)
- 1 hrnek mléka
- ½ hrnku rostlinného oleje
- 1,5 hrnku polohrubé mouky (může bý i celozrnná)
- 1 sáček kypřicího prášku do pečiva
- ovoce podle chuti
Postup:
- Plech vyložte pečicím papírem anebo vymažte tukem a vysypejte hrubou moukou.
- Vejce vyšlehejte s cukrem do pěny. Přidejte mléko, olej, mouku a kypřicí prášek a zašlehejte.
- Těsto nalijte do připravené formy a rozprostřete ovoce. S ovocem moc nešetřete. Těsto hodně naběhne, tak ať není suché 🙂
- Pečte při 180 °C dozlatova. Nesnažte se moc vysušit.
